Arbes Jakub

Český spisovatel, význačný novinář a znalec dělnické otázky, prozatér a tvůrce romaneta, satirik, divadelní kritik a kulturní historik.

Jakub Arbes (1840 – 1914) se narodil 12.6.1840 v Praze v rodině ševcovského mistra. Vystudoval reálku (byl žákem J. Nerudy. J. Neruda byl pro Arbese vzorem, později přítelem) a snažil se uplatnit se ve vědecké práci.

Studia polytechniky přerušil kvůli žurnalistice, která ho v šedesátých letech nadchla. Roku 1868 se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Bylo to v době, kdy vrcholilo hnutí za politické zrovnoprávnění Čechů s Uhry v rámci monarchie. Ve funkci odpovědného redaktora stál Arbes několikrát před soudem, často se ocitl ve vyšetřovací vazbě. Nakonec ho roku 1873 odsoudil německý soud v České Lípě k třináctiměsíčnímu vězení.

V této době měl Arbes za sebou první umělecký úspěch – romaneto Svatý Xaverius. Pobyt ve vězení využil pro literární práci. Po návratu z vězení pracoval v méně politicky orientovaných rubrikách Národních listů. Jakub Arbes se ale nadále aktivně věnoval otázkám dělnického hnutí, dokonce se zúčastnil založení Spolku českých žurnalistů. To vedlo k tomu, že byl Arbes z redakce Národních listů roku 1877 na Štědrý den propuštěn.

Od té doby do smrti pracoval Arbes jako volný literát. V letech 1876-79 působil jako dramaturg Prozatímního divadla. V letech 1880-1 Jakub Arbes spolu s Mikolášem Alšem vydával satirický časopis Šotek. Vydávaní tohoto časopisu bylo rakouskou cenzurou brzy zastaveno. Ke konci života Arbese trápí vážné existenční problémy, k nimž se později přidala i postupná ztráta zraku. Zemřel v Praze 8.4.1914.

Jakub Arbes se věnoval próze. Zaměřoval se na témata soudobé Prahy, uplatňoval autobiografické zážitky. Často užíval formy vyprávění v první osobě. Arbesa uchvátili povídky E.A.Poea, kde autor s uměním vystupňoval nepravděpodobné situace a poté je vysvětlil jako vymoženost nebo problém vědy.

Dílo:

Ďábel na skřipci – vyšla v Květech r. 1866 s podtitulem Epizoda z románu
Romaneta:

Svatý Xaverius – Lumír 1873

Sivooký démon (1873) – romaneto, v němž jde o hrůznou konverzaci mrtvoly dítěte

Newtonův mozek (1878) - vědecko-fantastický motiv přístroje letícího kosmem, s jehož pomocí lze sledovat dějiny lidstva.

Ukřižovaná (1876) – motiv obrazu ženy na kříži

Zázračná madona (1875)
Arbesův hlavní přínos nejen české, ale i světové literatuře spočívá právě v romanetu.

Sociální romány:

Kandidáty existence (1878)

Moderní upíři (1879)

Mesiáš (1883)
V těchto románech vystupují hrdinové = ztracené existence, kteří se snaží reformovat společenské poměry, ale ztroskotávají.


Největší význam kulturně historický si však uchovávají Arbesovy průkopnické práce o Máchovi, Nerudovi, Sabinovi, o herci Krumlovském. Jedná se především o díla: Nesmrtelní pijáci (1906), Z duševní dílny básníků (1915), Záhadné povahy (1909).